Magické roky/Magic Years 2009 - 2013

je dlhotrvajúci participatívny projekt so 40 deťmi a ich rodinami.
Zaoberá sa fotografovaním deťmi (jednorázovými fotoaparátmi), detským zorným uhlom a kooperáciou v rodinách v útlom detstve (medzi 2 a 5 rokom života). Ich výsledky podrobené autorskému výberu možete vidieť v slideshow a na fotogarfiách nižšie.

is the long-time distance participatory project with 40 childred and their families.
It is engange in taking photographs by them (by single-use cameras), children viewing and cooperation in families in their early childhood (between 2 and 5 years of age).
Their results under my selection you can see in this slideshow and on photobraphs below.

Whole documentation of project in universal family album & documentation

Jan Zálešák: Magické roky 2009 – 2013
Zájem o svět dětí doprovází výtvarné umění přinejmenším od začátku minulého století. Stačí jen připomenout, jak inspirativní byla dětská tvorba pro Paula Klee nebo pro členy neoavantgardní skupiny CoBrA. I když byla ve jmenovaných případech dětská tvorba inspirací, případně impulsem pro kritiku uměleckého kánonu, zůstávala zde nicméně stále jasně narýsovaná hranice, oddělující profesionální svět umění od světa dětí. Jejich tvorba, magická a spontánní, dokázala okouzlovat, ale s uměním být zaměňována neměla. Ve stejné době, kdy Joseph Beuys usiloval o bourání bariér mezi umělci a diváky pod heslem „každý může být umělcem“, realizoval ve stockholmském Moderna Museet Palle Nielsen projekt Model kvalitativní společnosti (The Model for Qualitative Society, 1968), během něhož se prostor v galerie na tři týdny proměnil v jedno velké hřiště, kde vše podléhalo pouze dětské fantazii a ochotě hrát si. Nielsenova práce stojí na počátku stále košatější historie participativního umění, v němž se role umělce v zásadě posouvá směrem k roli mediátora, otevírajícího a tvarujícího prostor, v němž se role tvůrců ujímají členové vybraného společenství. Monika Stacho se v projektu Magické roky (2009 – 2013) zaměřila na malé děti, jimž dala možnost zachycovat pomocí instantních analogových fotoaparátů svět, do kterého vrůstají (především svět rodiny), ze svého pohledu. Magické roky se tak ocitají na pomezí volné tvorby a antropologické či etnografické sondy. Pozoruhodné na celém projektu je podle mého názoru to, že děti k nám nepromlouvají obvyklou, dávno „ochočenou“ řečí dětské kresby nebo malby, kterou sice dokážeme obdivovat, ale zároveň skrze ni dítě jasně definujeme jako někoho Jiného, kdo dosud není „jako my“. Univerzálně srozumitelný jazyk fotografie nám dává zprávu o dětském vidění světa, který je s tím naším – dospělým – propojený dokonale a beze švů. Otázka u podobně laděné práce vždy zůstává, jak naložit s pořízeným materiálem. Máme se na výsledné fotografie dívat v galerii, nebo by měly zůstat v rodinných albech, kde mohou i po letech sloužit jako startovací body komunikace, prohlubování sounáležitosti nebo imaginace? Výhoda fotografického média („kopie bez originálu“) spočívá nepochybně v tom, že může fungovat v obou těchto rolích simultánně, a obrazy magických let tak mohou inspirovat i za hranicemi „rodinného kruhu“, v němž vznikly a nikdy jej neopustily.

Jan Zálešák: MAGIC YEARS 2009 – 2013
The Visual art accompanied an  interest in children’s world since the beginning of the last century. It only needed to recall how inspiring were the children’s works for Paul Klee or for other members of neo-avantgarde group CoBrA. Even when the child’s creative work was in appointed cases inspiring or impetus for artistic criticism canon, it still remains clear boundaries separating the professional art world from the world of children. Their creative work, magical and spontaneous, was able to charm, however we should not confuse it with art. At the same time, when Joseph Beuys sought to tear down barriers between artists and viewers under the slogan “anyone can be an artist,” Palle Nielsen realized the project named The Model for Qualitative Society (1968) in the Moderna Museet in Stockholm Project and for three weeks turned the gallery space into one big playground  where everything was subjected to only a child’s imagination and willingness to play. Nielsen’s work is still at the beginning of an extensive history of participatory art in which the role of the artist in principle shifted towards the role of mediator, who is opening and forming space and where the role of the creator takes on the selected community members. Monika Stacho in the project Magic Years (2009 – 2013) focused on young children what gave the possibility to capture the world in which they grow (especially the world of family) from their point of view by using analogue instant cameras. Magic years find themselves on the border between the free art and anthropological or ethnographic probe. In my opinion, especially remarkable is the fact that children do not talk to us through the usual  long known language of children drawings which we obviously can admire and at the same time we clearly define the child as someone Else who is not yet “as we are”. Universally understandable language of photography gives us a report on children’s  vision of the world, which is with us adults connected perfectly and seamlessly. In a similar projects the one question still remains, how to deal with accumulated material. Do we have to look at the final photographs in the gallery, or should they remain in the family albums, which could serve as the starting points of communication, deepening solidarity or imagination in later years? The benefit of the photographic medium (“copy of the original”) is undoubtedly that it can operate in both roles simultaneously, and pictures of magic years can inspire even beyond the borders of “family circle” in which they originated and never left it.

A takto to začalo, 2009

Anna Maximová: Magické roky
Názov Magické roky súhrnne pomenúva cykly Moniky Stacho (rod. Hurňanskej), v ktorých sa v posledných rokoch venovala témam detstva, materstva a pamäti. Je to však zároveň i názov samostatného súboru tematicky zapadajúceho do tohto objemu tvorby. Pracovala na ňom v rokoch 2009 až 2012 a vyskúšala si tu aj polohu výskumníka, ktorý na rozdiel od umelca pracuje s metódami vyžadujúcimi zber dát a ich následné vyhodnocovanie. Cyklus Magické roky tak nenafotografovala sama autorka, ale vzorka 2 až 4-ročných detí, ktoré dostali na určitý čas k dispozícii analógový jednorazový fotoaparát a slobodu vo výbere námetov. Boli to deti vo veku, kedy im dospelí väčšinou fotografický prístroj do rúk nedajú s obavami, aby ho nezničili. Monika Stacho však týmto deťom fotografovať umožnila. Počiatočné hypotézy i následné závery projektu odkazujú na tri tematické roviny. Prvou z nich je fenomén rodinného albumu, ktorý vlastní každá rodina. Autormi fotografií v albume sú však prevažne dospelí a deťom prislúcha miesto pred objektívom. Projekt Magické roky tento stereotyp obracia, tu majú deti možnosť tvoriť svoj vlastný rodinný album. Druhou rovinou je odkaz na metódu prevažne sociologických výskumov, ktorá sa nazýva collaborative photography. V rámci tejto metódy sa objekty skúmania stávajú aktívnou súčasťou výskumu a tvorcami vizuálneho materiálu. V tomto prípade výskumu detského obrazového vnímania a schopnosti vidieť svet „fotograficky“. Tretia rovina  súvisí so schopnosťami detskej pamäte v takom mladom veku. Psychológia pozná pojem „detská amnézia“, ktorý vyjadruje fakt, že vnemy a zážitky z prvých rokov života si človek väčšinou nepamätá. Projekt Magické roky tak poskytuje deťom možnosť „nafotografovať si spomienky“, zvečniť výjavy, na ktoré by inak pravdepodobne  zabudli. Odhliadnuc od týchto teoreticko-vedeckých premís projektu je divácky veľmi zaujímavé skúmať výsledný materiál, fotografie, ktoré bez akýchkoľvek formálnych alebo technických pravidiel či nebodaj umeleckých ambícií vyjadrujú čistú radosť z objavovania sveta cez maličký priezor hľadáčika, stelesňujú vzrušujúce dobrodružstvo malých objavovateľov. Je zaujímavé sledovať, aké si vyberajú námety, ako pracujú s kompozíciou, respektíve úplne ju ignorujú či prirodzene zachovávajú často až avantgardnú žabiu perspektívu, ktorá je predsa ich charakteristickým štýlotvorným prvkom.

Anna Maximová: Magic Years
The title Magic Years includes cycles by Monika Stacho Hurňanská in which she marked the themes of childhood, motherhood and memory. It is also the name of separated set included into this creative work. She created it during the years 2009 − 2012 and she also tried the work of researcher who works with methods such as collecting information and their evaluation. The photographs of the cycle Magic Years were not taken by the author (Monika) but they were taken by children from 2 to 4 years old. These children got single-use analogue camera and the freedom to choose the topics. The children were at the age when the adults do not usually put the camera to them because they could destroy it and Monika Stacho gave the cameras to children and she let them take photos. First hypothesis and conclusions of the project are about three themes. The first is the phenomena of the family album which usually each family owns. The authors of the photographs are mostly parents, role of their children is to stand in front of the camera. The project Magic Years changes this stereotype, children can create their own family albums. The second level it the reference to method of sociological researches which is called collaborative photography. Within the ambit of this method the objects to study become active part of the research as well as authors of visual materials. In this research of children’s picture perceptions and their ability to see the world as “photographers”. The third level is related to abilities of children’s memory in very young age. Psychology knows the name “infantile amnesia” that expresses man usually cannot remember his or her experiences from the first years of life. The project Magic Years enables children to take photos of their memories, to immortal their views they probably would forget. Apart from these theoretical and scientific premises of the project it is also very interesting to study the children’s photographs which are without formal or technical rules or art ambitions. The photographs express just pure happiness when they discover the world through small focus of camera. They embody exciting adventure of little discoverers. It is interesting to watch what kind of topics are chosen and how they work with composition of they ignore the composition or they save the composition naturally, mostly avant-garde frog perspective that is characteristic for them.